Je to už krásných téměř dvanáct let, co jsem byl biřmován u Jezuitů v Brně. I přesto ještě asi dva roky trvalo, než jsem se skutečně plně zbavil všech svých hříchů a zcela plně se opřel pouze o víru. Bylo to jaro 2008, v osobním životě jsem zrovna procházel velmi divokým obdobím a právě proto jsem si tehdy řekl: „Už nikdy víc takové trápení!“ Bylo to mým hřešením, to jsem věděl a byl jsem si tehdy jist, že když už hřešit nebudu, Bůh mi pomůže se podobným věcem vyhnout.
Tenkrát v Brně jsem se při VKH pohyboval vlastně mezi samými moc fajn lidmi…dali by se nazvat „výkvětem moravské katolické inteligence“:-) . Moc mi to tenkrát nedocházelo, myslel jsem, že tak skvělí jsou všichni křesťané... Naštěstí mě ještě do konce mého studia stihli opravdu dobře „infikovat“ a já pak mohl začít svůj „nový“, už ne studentský, nýbrž pracovní život, již snad jako „zralý křesťan“.
Začal jsem pracovat, nejprve chvíli v Praze a pak posléze ve Východních Čechách, kam jsem se z pragmatických důvodů vrátil na farmu svých rodičů. Bylo to pro mě těžké, chyběli mi kamarádi, hudba kterou jsem měl v Brně moc rád, více lidí v kostele.. Byl jsem hodně smutný, ale zároveň jsem si byl svým rozhodnutím naprosto jistý a věděl jsem, že moje místo je TEĎ a TADY. Studentské plandání prostě skončilo, Naštěstí! :-) Jako náhradu za „věřící lidi“ jsem začal hodně poslouchat radio Proglas..a i když mi na něm spoustu věcí nesedělo, prostě to bylo lepší než ubohej Leoš Mareš na Evropě 2,neustálé úchylné kecy o sexu na Frekvenci 1 atd.. Číst více Milujte se! atd.. Do Brna jsem si prostě občas zajel a stačilo to…muselo :-)
Po nějakém čase jsem si najednou uvědomil, že v naší farnosti je pár lidí..ale že jsou skutečně dobří! :-) Opravdu poctivé křesťanské rodiny, početné, pracující pro farnost..i přes to že to tam vlastně nikdo neocení, mladý začínající varhaníci se nezviditelňují ve vesnici, městě, nejsou „celebritami“, protože jednoduše není pro koho :-) A přesto hrají krásně, cvičí, prakticky každý měsíc je vidět jejich ohromný pokrok. No, pak jsem se trochu ptal, jak to uděláme s opravou vchodových dveří do našeho kostela, že bych na to mohl darovat pár dubových fošen, které jsem měl uložené na zařizování své domácnosti..šup, a už jsem byl ve farní radě:-) Bohužel se musím přiznat, že jsem nebyl na všech schůzích..ale vždy to bylo moc hezké setkání a vlastně se těším na další zasedání!
Vlastně se rád pohybuji mezi „nevěřícími“ lidmi. Jsou to u nás povětšinou dobří lidé, pracují, mají rodiny (dvě děti tedy většinou max, víc se bere jako něco vadného a neuživitelného…), pevná manželství, jsou poctiví…
Naopak mi začalo být velmi protivné takové to někdy skutečně „tradiční moravské pánbíčkářství“(výrok pana Halíka :-). Spousta lidí by tam do kostela možná ani nos nestrčila, kdyby tam nešla celá vesnice, kdyby tatínek za ucho ráno nevytáhl už dospělého syna-ministranta, ven z postele. Kdyby za to měli někdy být i terčem posměchu (jako já třeba byl) a nemít si v a po kostele s kým popovídat... Dokonce se moje víra stala i „překážkou“ v podnikání, neboť staří poctiví komunisté na vesnici nezapomínají... Ovšem pozor! V takové „tradiční moravské farnosti“ se v klidu volí Zeman a obhajuje Putinův režim..
V takovýchto „aktivních“ farnostech se ovšem začne utvářet ještě jiný fenomén..a bohužel ho zažívám na vlastní kůži... Někteří ti lidé se začnou sdružovat, což je dobře :-) Jenže takřka výhradně pouze mezi sebou..mezi „svými“. A najednou naše víra už není solí země… Najednou je to jakási podivná s u b k u l t u r a, stranící se „vnějšího zkaženého“ světa. Jako to dělají jehovisté. Na vesnici se neúčastní veřejného dění, pakliže zbytek lidí nejsou „věřící“ lidé, pakliže to nejsou „křesťanské aktivity“. Nechodí do hospody pokecat se sousedy o všedních věcech, zasmát se po fotbalu u piva…protože do hospody choděj přeci jenom ožralci, protože ten soused není s tou svojí oddaný a mají dokonce dítě, protože kouří…
Ne, takhle to pán Ježíš opravdu nechtěl! Já si budu povídat s kým budu chtít..a je mi jedno že není ženatý a žije „na hromádce“ (jasně že se před ním o svatbě, křtu, čas od času nenápadně zmíním a řeknu, jaké to má velké výhody;-) Ve výsledku ten člověk může žít v mnohem šťastnějším a pevnějším partnerském svazku než v kostele oddaný pár! Nezavrhnu člověka jenom proto, že nechodí do kostela! Ano, je to pro něho velká škoda, vždyť víra nám dává tolik milostí! Ale kolik lidí chodí do kostela a i přes to se chovají hnusně..ke svým blízkým, lidem v okolí…
Nedávno jsem potkal jednu známou a ta mi říkala..Bydlíme s manželem tam a tam, je to tam super, máme tam plno kamarádů. Jiný člověk mi zase řekl, že si vybírali místo kde budou bydlet tak, že se dívali, kde jak žije farnost..:-(((((((((((((((((((
A já se ptám:
Přeci dva manželé, kteří mají děti. neřeší pořád nějaké kamarády, ne? Dva manželé jsou tu především jeden pro druhého a k žití „víry“ nepotřebují „aktivní farnost“ a kamarády…
Ano, je nesmírně důležité stýkat se s fajn lidmi, známými. Ale ve skutečnosti, opravdových přátel stejně může mít člověk v životě jenom pár.. A i toho času má pracující člověk od rodiny méně...
Takže až se kamarádi odstěhují, tak já nechám práci a půjdu za nimi??????
A až „aktivní farnost“ přestane být „aktivní“, změní se kněz, odejde pracovitá rodina, tak se tam na tovybodnu a začnu dojíždět jinam??????????????????????????
Toto jednání je strašně špatně! My jsme povinni angažovat se právě tam, kde žijeme, právě tam, kde nás lidé znají!
A co na tom, že jsme v kostele třeba jenom dvě rodiny? Naopak to dává krásný prostor pro to, pozvat někoho dalšího, začít spolu něco nového vytvářet, co tam do teď chybělo…scholu, modlitební společenství atd.. Může to pro nás být těžké, můžeme tápat a nevědět, kde je naše místo. Ale když se budeme snažit, modlit se za to, vždycky tu cestu najdeme! Ano, může to někdy být trochu frustrující, když člověk kolem sebe nemá víc lidí..ale věřte mi, je to o zvyku :-) Já si přesně tímhle prošel, nevěděl co dělat, když jsem poslouchal přímý přenos třeba na svátek sv. Františka od Minoritů z Brna, měl jsem sto chutí se sebrat a jet tam.
Ono se to dělá právě takhle. Člověk jednou za čas vyrazí třeba právě do toho Brna, kde potká a ty „staré známé“, na pouť rodin při CSM, Velehrad, do Boleslavi… A rázem je sociálně i duchovně naladěný a naplněný a další už nepotřebuje.
Ve výsledku jsem pak vlastně rád v menším společenství. Nemusím se pořád zabývat někým dalším, dalšími vztahy atd..
Je mi hrozně smutno, když vidím, kolik lidí má z víry místo fenoménu duchovního, fenomén sociální... OK, chápu že každý jsme jinak naladění ale prostě zelená a je zelená, hruška je hruškou a duchovní život je duchovní život. A kdo tohle odmítá připustit, je...
Souzení lidí podle toho jestli jsou „věřící“ a „nevěřící“ je zcela mimo mísu, stejně tak farností podle toho, jestli jsou „aktivní“ a „neaktivní“.
Když po vás „blízký“ člověk, „věřící“ z „aktivní“ farnosti hodí nožem, pak ještě rádi zavoláte o podporu někoho skutečně blízkého, dobrého „nevěřícího“…a hlavně! Budete rádi, že není z žádné „aktivní farnosti“…
(M.O. Vácha, Nevyžádané rady mládeži...)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.